|
picture gallery |
LADYTRON (20.10.2008)LADYTRON 20.10.2008 (Praha)
Dne 20.10.2008 v pražském Lucerna Music Baru vystoupila britská kapela Ladytron. Od jejich prvního alba nesoucího název „604“ uteklo sedm let k dnešnímu zatím poslednímu albu „Velocifero“ a také sedm dlouhých let čekání českých fanoušků na živé vystoupení tohoto velice emocionálního electro-analogového rock-popu. Ono abych byl upřímný, velice nerad zde uvádím pro mě poněkud násilné stylové zařazení této kapely, protože jejich hudbu vnímám jako velmi působivý celek, který zahrnuje mnoho prvků hudby novoromantických 80.let ale současně také vše, co patří do dnešního 21.století. Je to taková poeticko-dekadentní kouzelná směs toho co dělá hudbu něčím víc než jen balzámem pro uši. Protože hudba Ladytron vás nejen roztančí a donutí zapomenout na starosti, které nosíte v hlavě, ale jednoduše jako mávnutím kouzelného proutku vás udělá spokojeným a klidným bodem ve vesmíru.
Dost často se stává, že když jdu na koncert nějaké zajímavé kapely a čeká mě neznámá předkapela, většinou ji nějak přetrpím. Ovšem už při prvním setkání s kapelou Ladytron to bylo jiné. Dělal jsem tenkrát reportáž z koncertu Nine Inch Nails a Ladytron předskakovali samotnému Trentovi Reznorovi a to na jeho vlastní přání. Tenkrát jsem si poprvé vychutnal jak předkapelu tak hlavní hvězdu a od té doby mají Ladytron místo v mém srdci.
Mohl bych se zde sáhodlouze vyznávat z toho co pro mě kapela Ladytron znamená a že už nosím týden před koncertem v uších jejich poslední album „Velocifero“ na jehož produkci se podepsal také sám velký Alessandro Cortini (Nine Inch Nails), kterého jsem viděl společně s Ladytron na pódiu ve Vídni a hudba se rázem přenesla až na hranici drtivého noisu. Ale na albu „Velocifero“ se nic tak převratného nebo šokujícího neděje a v případě vynikajícího alba „Velocifero“ je to ve výsledku jenom dobře. Ovšem na něco zde zapomínám, tohle nemá být slohová práce na téma Já a Ladytron, ale recenze koncertu, který se odehrál 20.10.2008 v Lucerna Music Baru. Takže si odložte kabáty a batohy a pojďme do sálu.
Toho podvečera v den významného a prvního koncertu Ladytron v Čechách jsem měl trochu obavy aby se do Lucerny nepřišlo podívat jen několik málo znalých fanoušků a kapela nemusela vystupovat v poloprázdném klubu. Jak milé bylo však mé překvapení, když se klub začal zaplňovat a ještě příjemnější bylo zjištění, že se tu nesešla jen skupina vyparáděných teenagerů ze studia Kamarád (lide.cz), ale zástupci napříč celým hudebním světem moderního soundu. Nedaleko vedle mého tvrdě vybojovaného fleku postávala dvojice zarostlých metalistů což mi málem vyrazilo dech, ale proč ne, však já také poslouchám vedle Ladytron a Nine Inch Nails například Hypocrisy a vše považuji za naprosto skvělou hudbu. A rozhodně jsem v sále nebyl jediný v tričku Nine Inch Nails což pro mě byl jasný důkaz toho, že nejen já jsem byl svědkem společného turné Ladytron a Nine Inch Nails.
V klubu byla tenhle večer opravdu dobrá atmosféra, lidi se přišli dobře bavit a to je fajn. Do klubu jsem přišel co nejdřív, protože jsem chtěl nafotit co možná nejlepší fotky a nerad se prodírám davem fanoušků, které svéhlavý fotograf nikdy příliš nepotěší (chápu to!). Takže jsem krátce po dvacáté hodině zabral své místo v popředí a čekal hodinu a půl na příchod Reubena, Daniela, Helen a Miry. Po půl desáté se sál ponořil do tmy a do světelných efektů a na pódiu se zjevila sestava Ladytron podpořená živým bubeníkem a baskytaristou metalového vzhledu. Posteskl jsem si jen po jedinečném Cortinim, ale nemůžeme mít všechno.
Přiznám se také, že úvodní skladba mě absolutně nepřekvapila a naopak se potvrdilo mé očekávání. Už v tramvaji cestou na koncert jsem tušil, že Ladytron zvolí pro zahájení tohoto koncertu skladbu z aktuální novinky Velocifero, nazvanou Black Cat. Která se na rozjezd skutečně perfektně hodí. Reuben začal okamžitě pracovat ve své zvukové laboratoři. Daniel se ujal v pozadí své kytary a popředí patřilo jako vždy elegantním a výrazným ženám. Helen a Mira ve své klasické černé. Mira v šatech a Helen v kalhotách, které prozrazují její drobné a štíhlé tělo.
Jak Helen tak Mira střídají vždy vydatně mikrofon s obstarožním synťákem. Takže chvilku co chvilku se přesouvají ke stojanu s mikrofonem a opět se vracejí ke klávesám. Zatímco z Helen vyzařuje takové příjemné utěšující teplo, které vás objímá a naznačuje, že tenhle večírek je jen a jen pro Vás. Těžko popsatelný pocit, který člověk prožívá v bezprostřední blízkosti téhle ženy. Mira Aroyo je jako by spadla na zem z nějakého jiného světa. Je v ní cítit zvláštní jinakost a kouzlo, které z ní dělá skutečně výraznou osobnost. Nejedná se tu o žádné divoké a skotačivé slečinky na nočním večírku, ale spíš o záhadné a přitažlivé stíny, které vás s úsměvem a jindy pronikavým a spalujícím pohledem pohlcují. Mira Aroyo pochází z Bulharska a já jsem vždy strašně rád, když začne zpívat svoji rodnou řečí, protože v ten okamžik je cítit, jak to všechno jde přímo z jejího nitra. Vnímáte to z její tváře, z jejího hlasu a z jejího celkového výrazu. Zatímco Mira svým hlasem jakoby vyjadřovala záhadné „ne prosím“, neuvěřitelně jemný a čistý hlas Helen šeptá „ano“. Již nejednou bylo psáno, že právě kouzlo dvojice zpěvaček a jejich vzájemné využívání hlasu posunuje Ladytron daleko před ostatní. A já s tím nejen souhlasím, ale dodávám, že Ladytron toho mají mnohem víc než jen Helen a Miru. Jen málo kdy se sejde tak vynikající čtveřice hudebníků a podaří se něco, co pořádně pohne hudebním světem. A v případě Ladytron je úžasné, že je to stále o jejich tvůrčí svobodě.
„Nikdy jsme nereagovali na nic co se děje venku“, říká Mira. „Vždy budou existovat lidé, kteří budou chtít ať zůstaneme napořád na stejném místě, ale takhle se nedá dělat hudba a ani nic jiného. Je zřejmé, že si musíme dopřát výhody pochybností o tom, jestli opravdu můžeme dělat co chceme, protože v zásadě když jsme začínali nebyl nikdo, kdo by nám řekl co dělat. Zkrátka jsme to udělali.“ Kapela Ladytron byla také jednou z mála, která předvedla vynikající koncert ač jim ozvučení příliš nepřálo. Zvuk opravdu nestál za moc a je to velká škoda. Protože kdo nezažil koncert Ladytron ve Vídni, mohl by si říct, že mají živě daleko k dokonalosti nahrávek. Ovšem mohu každého ujistit, že zvuk byl problémem především zvukaře. Což bylo znát také na viditelné nespokojenosti Daniela a Helen.
Koncert Ladytron začal na vlně nového alba „Velocifero“ (Black Cat, Runaway, Ghosts). Večer byl příjemně prokládán písničkami z alb „Witching Hour“ a „Light & Magic“(High Rise, True Mathematics, International Dateline, Fighting In Built Up Areas, Last One Standing a nemohla chybět ani provařená Seventeen). Mira s Helen často děkovali zaplněnému klubu a po návratu z backstage přidali další kousky z novinky. Především vynikající „Kletva“, která mě dostává opět bulharštinou Miry a naléhavostí celé skladby mě strašně potěšila a já jsem rád, že se dostala na playlist tohoto večera. Nechyběla ani novinka „Burning up“.
Koncert trval jen hodinu, ale byla to pekelně vydatná hodina, která za to rozhodně stála. Málo kdy se mi při reportáži stane, že si řeknu, „za tohle bych i zaplatil!“ U Ladytron o tom není pochyb, zašel bych na ně vždycky a rád i mimo svoji práci a to je známka toho, že tahle kapela je už nadobro moji srdeční záležitostí. Trent Reznor se vyzná a jsem mu vděčný, že mě svým rozhodnutím ve Vídni a představením této kapely hodně obohatil. Dneska už mě Ladytron těší bez jakéhokoliv přičinění jiných hudebníků.
Koncert Ladytron v Lucerna Music Baru jako celek byl vynikajícím hudebním večírkem. Trochu melancholický a trochu dekadentní společnost těchto hudebníků byla jako obklad na duši. Na kterém nic nepokazil ani ten poněkud horší zvuk. Kolik jsem zažil už kapel s dobrým zvukem ale celkem nudnou muzikou a dobrých kapel, které nekvalitní zvuk dokázal pohřbít. Hudbu Ladytron neohrozilo nic a zážitek z koncertu byl jedním slovem perfektní.
Doufám jen, že se s Ladytron zase brzy osobně potkám, kdekoliv na světě a že to bude zase další zážitek, na který hned tak nezapomenu. Děkujeme za spolupráci klubu Lucerna Music Club.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 21.10. 2008
[ kulturní akce ]
|
